výletníček levh výletníček prah
Tipy na výlet pro rodiny i jednotlivce, možnosti ubytování, rekreace a dovolené, hrady a zámky, zajímavá místa vhodná k navštívení. mapa CR Jihočeský kraj Karlovarský kraj Královehradecký kraj Liberecký kraj Plzeňský kraj Pardubický kraj Hlavní město Praha Středočeský kraj Ústecký kraj kraj Vysočina Jihomoravský kraj Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj
         
zámky - levd zámky - prad
dovolená - bslo001 dovolená - bslo002 dovolená - bslo003 dovolená - strslo zámky - strslo02 hrady - bslo004 zámky - bslo005 dovolená - bslo006
 
Tipy na výlet, dovolená v ČR - podle krajů



 
Vloženo Foto = Fotografie

 
 

Povídka Stařeček Jan

Tisk E-mail
Seznámení s Cestálkem

 Povídka na dlouhé zimní večery. Památka na stařečka, který se narodil 91 let a zemřel 42 let před mým narozením a o kterém mě babička mnohokrát vyprávěla - stařeček Jan. Prošel velkou část Evropy, aby nakonec našel své štěstí na Slovácku.

 

 

Seznam:

1. Dětství

2. Vídeň- přidáno 11.11.2020

 

Okenní rám osvětlují poslední paprsky zapadajícího slunce, Jan se s námahou díval do okna - "Uvidím, ještě někdy slunce?" blesklo mu hlavou. Sesunul se zpátky do postele a začal usínat. Milosrdný spánek mu dal na chvíli zapomenout na nohy poznamenané těžkým revmatem. Bohužel spánek netrval dlouho. Otevřel oči a u své postele uviděl průsvitnou postavu, která mu krásným hlasem říkala: "Jane, vstávej, půjdeme, už je čas." "Kam půjdeme." - zeptal se klidně.  Postava se usmála "Přece projdeme celým tvým životem. V této noci se vydáme do tvé minulosti."

1. Dětství

Vracíme se do roku 1880 na pomezí Rumunska a Polska. Právě tady se 16.května Jan narodil jako 6 dítě do rodiny tesaře Petra. Marie se otočila na svého muže: "Podívej, je to syn. Jaké mu dáme jméno." Tomáš, nejstarší z dětí se podíval na maminku: "Mami, zítra má svátek Jan Nepomucký, nebude Jan?" Otec zakýval hlavou a vzal malého do náručí. "Jan." V jeho tváři se na chvíli objevil úsměv. Držel v náručí své nejmladší dítě, malinké, křehké. Snad jeho vlastní pýcha mu nedovolila víc projevit city. Položil malého do kolíbky a otočil se na zbylé děti. "To nemáte co dělat? Hajdy do práce." Kluci vyběhli na dvůr a holky začaly pomáhat v kuchyni. Přece jen musely nachystat oběd, který otec vyžadoval přesně na pravé poledne.
Na kostelní věži odbíjelo poledne a na stole voněla bramborová polévka. Sešli se všichni, udělali kříž a začali jíst. Tomáš, 18 letý mladík se nadechl, aby řekl své tajné přání - "Chtěl bych jít na zkušenou do Vídně." Zavládlo hrobové ticho, na otce se obrátily oči všech. "Ne, jsi nejstarší, budeš pomáhat doma." odpověděl otec. Tomáš zvyklý poslouchat sklopil zrak a pomalu jedl polévku. Měl smíšené pocity. Věděl, že bude složité otce přesvědčit, ale v koutku duše v to doufal. Po obědě se všichni rozešli po své práci. Večer se Marie obrátila na Petra. "Petře, přemýšlela jsem nad tím. Co tady naše děti bude čekat. Ve Vídni bude mít lepší práci než tady. A vždy se může vrátit domů." Petr se svou ženou pomalu souhlasil. Přemýšlel nad přáním svého syna celé odpoledne. Při večeři se otec obrátil na Tomáše: "Dobrá, můžeš jít do Vídně. Ale vždy si pamatuj, že máš rodiče i své sourozence. Jsi nejstarší, měl jsi tady převzít živnost po mě." Tomáš byl radostí bez sebe "Moc vám děkuji, nebojte se, vždy se budu o vás starat." A tak se Tom vypravil do vzdálené Vídně. Brzy našel práci a po čase si založil i rodinu. A postupně za ním odešli i zbývající sourozenci.
Malý Jan rád sedával na malé stoličce a poslouchal maminčino vyprávění. Vykládala mu o sourozencích, o přírodě, učila ho starat se o zvířata. Toto krásné období ale netrvalo dlouho. Maminka onemocněla a když měl Jan 6 roků, tak zemřela. "Maminko, jak rád bych tě ještě jednou obejmul a řekl, jak mám tě rád. Celý život tě mám před očima, jak jsi mě hladila, když jsem usínal a odřel si koleno. Děkuji." - zavzdychal Jan na posteli.
Otec se s matčiným odchodem nedokázal smířit. Stále častěji byla jeho věrným kamarádem sklenička pálenky. Zkoušel zapomenout i tím, že se přestěhovali blízko Varšavy. Tady bydlel jeho bratr. Ale i zde propadal démonu pití a o malého Jana se nestaral. Jan chodil do školy, jak jen mohl. Po rumunštině se učil i polštinu. Když měl 10 let, tak na návštěvu přijel bratr z Vídně. Když uviděl, v jakých podmínkách Jan žije, okamžitě si ho vzal k sobě domů. A tak se Jan zas stěhoval. Jeho domovem se stala Vídeň. Svého otce již nikdy neviděl, zemřel nedlouho po jeho odjezdu. 
 

2. Vídeň

Sotva 10 letý Jan příchod do Vídně prožíval plnými doušky. Fascinovaly ho vídeňské dámy, které procházely okolo ve svých drahých garderobách. Začal zde chodit do školy a pomalu se rodina rozhodovala, co by mohl jít Jan studovat.
"Muku (Janova přezdívka podle světce, na kterého se narodil) co chceš v životě dělat. Všimli jsme si, že umíš krásně malovat." zeptal se ho Tomáš. "Dělat? Já nevím. Třeba dělat malíře pokojů?" "To ne" odpověděli všichni. "Tady nedaleko je malá dílna měditepce. Půjdeš tam na učení. Mohl by jsi dělat štítky na dveře, ozdobné šperkovnice ... To by byla práce pro tebe." A tak se Jan vypravil do učení. Na práci byl velmi šikovný a za tři roky byl vyučený. Našel si práci v malé dílně.
Do jeho života ale zasáhla další rána. Bydlel u svého bratra Tomáše. Odpoledne se domem, ve kterém bydleli, ozvalo dupání nohou a tlučení na dveře. "Madam, rychle, rychle. Stalo se neštěstí." křičel prodavač z krámu, který byl v přízemí domu. "Vašeho manžela přejel koňský povoz se splašeným koněm." Julie na sebe hodila vrchní plášť a utíkala s prodavačem ven před dům. Tomáš ležel na zemi, těžce oddychoval. "Tomáši!" vykřikla Julie a vrhla se k ležícímu manželovi. Ten z posledních sil ze sebe vypravil "Miluji tě, postarej se o naše děti a o Jana." To byly jeho poslední slova. Zranění, které utrpěl byla velká. Julie v černém oblečení si sedla ke stolu. "Co s námi bude, kdo mi pomůže." vzlykala, když přišli z pohřbu domů. Jan jí řekl: "Julie, já ti budu platit za bydlení tady u tebe a děti máš už taky velké. Ano, ještě studují, ale zvládneme to. Můžeme třeba pronajímat ten boční pokoj pro služebnou." Julie se usmála, měla ráda Janovu povahu. Byl neustále veselý a každému se snažil pomoct. "Ano, zvládneme to." řekla rázně. Život se pomalu dával do normálu.
Mezitím se ale 100 km daleko začínal pomalu rozvíjet další příběh.
 
Další díl přidáme 12.11.2020
 
Další >


 
E-počasí.cz
 
rekreace - bslo03 rekreace - bslo04 zámky - bslo05 výlet - strslo03 zámky - strslo04 rekreace - bslo06 výlet - bslo07 hrady - bslo08